Byl jednou jeden král, co v hradu svém se bál. Bál se všeho, čeho jen šlo. Vše pro něho, bylo zlo. Bál se dokonce i strachu svého, takový byl Strašpytlík. Dělal čest jménu svému, bál se i svého stínu. Jeho žena, nevěděla si už rady, jak mu dodat odvahy. Svolávala různé rady, nikoho však řešení nenapadlo. Zavolala si i babku kořenářku, ta bylinku proti strachu, králi dala do pití. Král smutný a třesoucí se strachy, nadšením se rozsvítí.
Strach překonán
Díky té bylině, chvilku strach se ztratil, král si firmu zavolal. Zamyšleně zaměstnanci poté povídal: „ Mám strach z žítí v tomto hradu i z pohledu na zahradu.“ Montážník se zamyslel, řešení hned vymyslel. Namontoval králi k hradu, na každé okno venkovní žaluzie. Králi se hned snáze žije, svou kávu si v klidu s královnou pije. Mají radost obrovskou, králův strach je překonán.